Zapomínání

Tato práce je zaměřena na zapamatování informací, ale nelze porozumět učení bez zmínění obráceného pochodu, zapomínání. Experimentální studium procesu zapomínání má dlouhou historii, Hermann Ebbinghaus začal s klasickými experimenty již v roce 1880, zároveň si všiml, že časová distribuce učení ovlivňuje míru zapamatování informací. Jeho experimenty probíhaly tak, že se učil nesmyslné slabiky, počkal nějakou určitou dobu (od minut až po dny) a potom se ty stejné slabiky učil znovu. Čas, který mu zabralo znovu učení, potom porovnal s časem, kterým strávil učení se slabik. Čas, který byl ušetřen, byl potom použit jako odhad pravděpodobnosti znovu vybavení.

Zapomínání z dlouhodobé paměti se dá jinak popsat jako selhání vybavování. Pokud je obtížné si určitou informaci vybavit, neznamená to ovšem, že je položka zapomenuta, pouze bylo ztraceno vodítko, které k informaci vedlo a které bylo vytvořeno v průběhu kódování.

Existuje několik teorií zapomínání, a jako nejdůležitější se jeví interferenční teorie. Podle které, pokud spojujeme různé položky pomocí stejného, vodítka dochází k interferenci mezi těmito položkami. Občas bývá interference rozdělena na retroaktivní a proaktivní. O retroaktivní interferenci mluvíme v případě, že novější informace „překryje“ starší a tu si již nemůžeme vybavit. Pokud si naopak nemůžeme vybavit informaci novou z důvodu silného zafixování staré, dochází k interferenci proaktivní. Interference se může objevovat v různém rozsahu, při vybavování slov či celých faktů.

Konsolidace

Konsolidací je myšlen proces, který umožňuje přepis informací z krátkodobé paměti do dlouhodobé.

Mezi různými biofyzikálním, biochemickými a elektrofyziologickými procesy, zúčastněnými na fixaci paměťové stopy, není z hlediska časových vztahů ostrá hranice, a je-li dostatek času, přecházejí nižší formy paměti plynule ve vyšší.

Existuje několik teorií, které popisují kdy a jak k tomuto procesu dochází. Jedna z možností je, že opakování informace v paměti krátkodobé je i mechanismem přenosu informace do paměti dlouhodobé, v literatuře se uvádí, že v tomto případě konsolidace trvá přibližně 30 minut.

Jiná teorie tvrdí, že informace je prvně přenášena z krátkodobé paměti do pracovní paměti, kde je potom následně uskladněna na nějakou určitou dobu a k samotné konsolidaci dochází v průběhu REM fáze spánku. Pokud potom dochází k opakované expozici informace v následujících dnech, dochází tím také k opakované reaktivaci v průběhu spánku, což by mělo mít za následek integraci informace do trvalejších dlouhodobých paměťových systémů.

Podstatnou podmínkou konsolidace informace do trvalé paměti je elaborující opakování, což je vědomé uvědomování si informace, které umožní smysluplné integrování do již existujících organizovaných znalostí. Z toho vyplývá, jak důležité je učené látce rozumět. V případě neporozumění informacím nebo v případě, že informace ani žádný smysl nemají, je potřeba jim nějaký dodat - využít mnemotechnickou strategii.

Křivka zapomínání

Pokud data která Hermann Ebbinghaus naměřil zaneseme do grafu vznikne křivka zapomínání. Znázorňuje jak zapomínáme informace v závislosti na čase.

Ebbinghaus mimo jiné odhalil zajímavý poznatek, a to, že byl o 12% pomalejší v učení v 19 hodin než v 10 hodin. Své výsledky přizpůsobil tomuto kolísání výkonnosti.

Křivka, kterou lze vykreslit z dat která Ebbinghaus naměřil, se zhruba kryje s exponenciální funkcí:

kde R je pravděpodobnost znovu vybavení informace, „e“ je Eulerovo číslo, „t“ je čas a „s“ je síla paměti.